|
Modely správy akciových společností
Česká ulička corporate governance II
....pokračování článku Česká ulička corporate governance I ...
pro Finanční management, 20.10.2008 ing. Jana Klírová, CGPartners
4. Je Kodex OECD zastaralý, ČNB to ví a proto se nehlásí k aktualizaci?
Vydání kodexu OECD Principles of Corporate Governance v roce 1999 předcházela zpráva OECD Business Sector Advisory Group on Corporate Governance nazvaná “Corporate Governance: Improving Competitiveness and Access to Capital in Global Markets” (“the Millstein Report”) reagující na kolapsy korporací typu Maxwell z počátku devadesátých let.
V období samostatné existence Komise pro cenné papíry její vedení učinilo několik důležitých kroků, které umožnily navázat na mezinárodní dění v oblasti corporate governance. V součinnosti s dalšími zainteresovanými subjekty už v roce 2001 vzniká na základě materiálů OECD pod Ježkovým vedením první Kodex řádné praxe správy společností. Nešťastně zvolená forma informační kampaně zapříčinila, že Kodex v korporátní komunitě nevyvolal žádoucí odezvu, ačkoliv svou strukturou a obsahem mohl být dobrým vodítkem pro každodenní praxi. Novela Kodexu z roku 2004 přinesla mimo jiné závažné doporučení týkající se do té doby jen okrajově vnímané administrace procesu správy společnosti. Kodex vybízel akciové společnosti, aby zřizovaly pozici tajemníka společnosti, který by zodpovídal za proces administrace správy. Corporate secretary nebo company counsel do té doby figuroval jen v několika málo společnostech působících v české kotlině. Kodexový požadavek péče o proces správy, vytváření a archivaci dokumentů, na jejichž základě rozhodovala představenstva a dozorčí rady, dohlížení na soulad praxe správy s odpovídajícími právními a regulačními předpisy a normami, vytváření informačních systémů podporujících činnnost členů správních orgánů, strukturovaný kvalifikační profil tajemníka společnosti, to všechno bylo pro vrcholové managementy většiny společností obchodovaných na veřejných trzích naprosté novum. A dlužno dodat, že mnohým členům představenstev a dozorčích rad, navzdory tomu, že nesou důkazní břemeno ve sporech o vynaložení péče řádného hospodáře, význam kvalitní administrace správy uniká dodnes. Komise pro cenné papíry bohužel zanikla dříve, než stačila mezinárodní standardy protlačit do praxe. Z té doby zbyl v některých výročních zprávách relikt ve formě compliance statement, strukturované prohlášení ke corporate governance. Po mnohaměsíčním rozpačitém přešlapování ČNB zdvihla prapor bývalé Komise v oblasti dohledu nad kapitálovým trhem, ale v oblasti prosazování „best practice corporate governance“ zůstává stále laxní.
5. Nesebevědomé a rozvláčné obchodní soudnictví
České obchodní soudnictví viděno očima korporátní sféry má své nedostatky, ale v oblasti profesionálních znalostí rozhodně ne takové, jaké jsou mu přikládány. Je pomalé: ale se špatným managementem a mizivou administrativní podporou, s nedostatky v práci státních zastupitelství či policie lze jen těžko být superefektivní. Je vděčným terčem mediálních výpadů a namísto třetího pilíře moci je spíše jejím jen málo sebevědomým otloukánkem. Panuje nechuť k rozhodování obchodních caus, jako by senáty u vědomí svých skutečných nebo jen domnělých slabých stránek nechtěly riskovat střet s korporátní sférou často propojenou s médii a politickou mocí. To podporuje klima nedůvěry v korporátní sféře a budí dojem, že manažerská rozhodnutí je možné nejprve udělat podle vlastních potřeb a teprve posléze „právně ošetřit“ soulad se zákonem. Nejzávažnějším problémem je, že v soudnictví patrně panuje velmi fragmentovaná „firemní kultura“, náchylná k vytváření zájmových klanů a k selhání jednotlivce všeho druhu. Napojené dravé klany konkursních správců a exekutorů drásající malé a střední firmy jsou toho, často pod koberec zametaným, důkazem. Sebeočistnou kulturální kúrou musí projít nejprve samo ministerstvo spravedlnosti, aby bylo schopné pomoci dalším složkám svého rezortu.
7.Lze si přes „best practice corporate governance“ vyprat manažerské či investorské image?
Patrně ano, alespoň na nějaký čas. Historicky nejúspěšnější deprivantská strategie je: „nejsem–li ochoten nebo schopen pravidla dodržovat, bude pro mne nejlépe, stanu-li se jejich veřejným/odvětvovým tvůrcem nebo strážcem jejich dodržování druhými“, se mnohokrát osvědčila i v oblasti corporate governance. Neúspěch nebo individuální selhání přivádí osobnosti na cestě k druhé kariéře velmi často do čela organizací, které mají za cíl nést prapor „best practice“ a řadit za sebou méně sebevědomé stoupence téhož. Ti pak své vůdce patřičně zviditelní (abyste něco znamenali, musíte být vidět) a vynesou je na svých pracantských berdech opět do příjemných výšin, které vůdcové byli dříve pod tlakem okolností nuceni opustit. Lapsus by musel být opravdu veliký, aby tato strategie selhala. Pověsti a významu best practice corporate governance tato reality opravdu neprospívá.
8. Průmyslové svazy - regulace nám není dost liberální, ale podaná ruka nás nezavazuje
Citujme z jeden rok starého dokumentu Svazu průmyslu „Strategie 2008-11“ : „Podnikatelské prostředí je ovlivňováno nekoordinovanou legislativní činností. Právní regulace vzniká velmi často na základě politického požadavku, okamžité situace či pouze deklarovaného požadavku EU. Tvorba norem probíhá bez pevně stanovených pravidel, bez kvalitní analýzy potřebnosti regulace a bez minimální zpětné vazby na dotčené subjekty. Formální stránka legislativního procesu nevyužívá informační technologie, neexistuje právně relevantní elektronická sbírka konsolidovaných znění právních předpisů. Klíčovým problémem je malé využití metody RIA, která umožňuje analýzu dopadů připravovaných legislativních norem. Její aplikace probíhá velmi liknavě a formálně. Legislativní proces trpí také absencí analýzy dopadů pozměňovacích návrhů z Poslanecké sněmovny, které mnohdy mění podstatu přijímaných norem. Činnost státní správy je byrokratická, nepružná a tvoří zbytečné překážky podnikání. Svaz průmyslu ke corporate governance ve svém Etickém kodexu dodává: členové Svazu se zavazují - zacházet spravedlivě se všemi akcionáři, společníky a členy, včetně minoritních, pěstovat s nimi dobré vztahy a chránit jejich práva, při řízení společností důsledně aplikovat principy otevřenosti, poctivosti a odpovědnosti a Kodex správy a řízení společností založený na principech OECD a jednat otevřeně a poskytovat veškeré relevantní informace užitečné pro své členy a partnery, včetně finanční situace, výkonnosti, vlastnictví a řízení společnosti. To zní pro best practice corporate governance jako rajská hudba vzhledem k tomu, že členy Svazu průmyslu je většina významných podniků z této země. Hurá, dočkali jsme se, už přestanou bezuzdně pobíhat po parlamentu a lámat poslance k prosazení nejrůznějších přílepků zvýhodňující jejich zájmy! Skutečnost, každodenní realita je trochu jiná, než jak ji deklaruje Svaz průmyslu, stručně řečeno: regulace nám není dost liberální, ale podaná ruka nás až tak úplně nezavazuje. Většina parlamentem doplňovaných změn v právních normách má nadále své kořeny v lobbystických kruzích placených právě členy odvětvových svazů a tím nemalou měrou přispívá k „nekoordinované legislativní činnosti“, se kterou se ve své strategii Svaz rozhodl bojovat.
9. Konec podnikání politiků v dozorčích radách v nedohlednu, municipální „dozorování“ jen kvete
V regionech dorůstá další generace manažerů, která nezažila v oblasti corporate governance nic jiného, než deformované principy a vztahy s kořeny v časných devadesátých letech divokého kapitalismu. Vzdělání a své mezinárodní zkušenosti se přenést do praxe ani nepokoušejí, bylo by to pro ně osobně nevýhodné. Raději přijmou pohodlné přesvědčení, že „u nás to funguje jinak“, že v municipálních podnicích je správné a jedině možné rozdělit místa v dozorčí radě mezi stranické špičky napříč lokálním stranickým spektrem a umožnit jim, aby si „hlídaly a vytěžovaly“ podnikatelské příležitosti doprovázející core business spravované firmy. Souvisí to s tím, co bylo řečeno už výše, tj.desperátským nominačním procesem a absencí minimálních kvalifikačních požadavků na pozice v dozorčích radách veřejně obchodovatelých polostátních a municipálních podniků. Povolební bitva o místa v dozorčích radách regionálních firem jen přesně kopíruje to, co se odehrává ve „velké politice“ na centrální úrovni a opačně, neboť úspěšní lídři z regionální politiky přecházejí plynule do politiky vysoké, kde uplatní modely chování, které se jim osvědčily v regionech. Jejich práh vnímání neetického a korupčního chování je nastaven tak vysoko, že si jako „normální“ dokáží zdůvodnit úplně všechny excesy, se kterými se při správě podniku setkávají. „Lekce z Ukrajiny“ se jmenoval „The fleet sheet’s final word“ amerického novináře žijícího v ČR Erika Besta z minulého týdne s odkazem na FT ze 3.září. Ukrajina sice ČR nemůže dávat lekce ze stability vlády, ale nejméně v jednom směru má výraznou konkureční výhodu. I když obecně korupce je v zemi velký problém, úsilí špiček o transparenci v obchodní sféře je zjevné. Příkladem je prodej ocelářského kolosu v Krivém Rogu indickému koncernu Mittal v roce 2005, který je dodnes mezinárodně uznávaným model transparentní transakce. Prodej probíhal veřejně, za účasti televizních kamer, v přímém přenosu. Od příjmu zapečetěných startovacích nabídek až po finální otevřenou aukci, v níž byla dosažená skvělá cena. V ČR by se obálky nejpravděpodobnějí přejímaly v pátek odpoledne a výsledek by byl vyhlášený nejdříve v pondělí, aby politikové měli dostatek času se ujistit, že vyhraje „ta správná“ nabídka. Obecný český názor, že 90% státních a veřejných kontraktů je zmanipulovaných, posouvá podle Erika Besta Čechy daleko více na východ, než jsou připraveni si připustit. Není pochyb o tom, že municipální „principy“ corporate governance mají na této skutečnosti lví podíl. Na tomto místě se zbývá ptát, zda připravovaná corporate governance ve zdravotnictví, v transformovaných regionálních zdravotních zařízeních, nebude stejně smrtícím mixem současných praktik. Některé kausy z minulých týdnů tyto obavy potvrzuji.
Závěr
Jaká jsou východiska? Stačí se rozhlédnout po globálních kapitálových trzích a neignorovat, co se za čtyři sta let své existence stačily naučit. Corporate governance veřejně obchodovatelných společností má svou aktuální „best practice“: soulad s právem a ostatními normami, prokazatelnou připravenost jednotlivce na výkon funkce člena správního orgánu provázenou povinným periodickým vzděláváním, kvalitní nominační proces, netolerování jakýchkoliv excesů a nekompromisní vynucení osobní odpovědnosti za ně - což je ostatně velmi liberální, tak proč ne? K tomu stačí dobrá legislativa a kvalitně obsazené správní orgány společností. Bohužel, ale to je v současné době patrně nad síly české scény.
Ing. Jana Klírová , ředitelka CGPartners, s.r.o.
